Na podzim loňského roku jsem chtěl se vším praštit. Měl jsem pocit, že dělám všechno a nic. Přehraboval jsem se v hromádkách pokusů o tvořivost a bořil se víc a víc do marastu ve vlastní hlavě.

Lidé tráví léto různě. Někdo na chvíli uteče šílenému tempu byznysu a skočí do stejně šíleného tempa masové turistiky, učitelé se schovají na chaty a chalupy a já jsem léto trávil v rozhlasovém studiu. Díky Pavlovi Hronkovi, jednomu ze zakladatelů Radia 1, a jeho radiu Applaus, jsem si každý týden mohl vyzkoušet, jaké to je moderovat odpolední...

Kde se vzal, tu se vzal, jednou v únoru u mě zaťukal Baumaxa: “ Vstávej, kůže líná a piš!…” Tak si mě zamluvil na pár měsíců a už je tu v autorském rukopisu a celý netrpělivý se vydává do světa. “Tfuj, tfuj, tfuj, Baumaxo!”