Setkání s Annou Mastníkovou

Animovaný film jako umělecký fenomén

“Animovaný film musí být spíše krátký. Divák nesnese tak silnou dávku stylizace a zhuštěného příběhu po dobu více než dvaceti minut," zdůraznila tento týden Anna Mastníková, od níž jsem hledal informace o tomto uměleckém médiu. Anna hovořila o animovaném filmu jako o výtvarném fenoménu a ne o dlouhometrážních filmech z produkce velkých světových studií, jako jsou Disney, Pixar nebo Ghibli. Během našeho rozhovoru jsem si uvědomil, jak náročná disciplína to je.

Na jednu vteřinu animovaného filmu je třeba 24, případně 12 okének. To znamená 12krát něco posunout, překreslit a přearanžovat, aby vznikl obsah trvající dobu, kdy řekneme "jednadvacet". Podobá se tomu, jako bychom hovořili po jednotlivých písmenkách nebo slabikách a každou z nich nějak stylizovali, proměnili, zachytili. Tato granularita vyprávění příběhu je neskutečná.

Anna Mastníková mě seznámila s několika zajímavými krátkými filmy, které stojí za shlédnutí. Mezi klasiky patří "Pohádka pohádek" od Jurije Norštejna, ale já jsem si užil také filmy Adama Elliota.

Po setkání s Annou Mastníkovou si nesmírně vážím práce animátorů, kteří věnují dlouhé hodiny tvorbě několikaminutových skvostů, přičemž si uvědomuji, že si těžce vydělávají nya živobytí. Patří jim veliká poklona!