Věnuji se psaní od puberty. V patnácti jsem napsal první básničky a poměrně brzy mě dosloval smetl Franz Kafka a jeho tajemný svět. Začal jsem psát krátké črty, odešel z konstrukční kanceláře do kotelny na vícesměnný provoz a pomalu ale jistě se propadnul do bezbřehého světa fantasie. Pak jsem si musel najít nějaké zaměstnání. Byla to devadesátá léta dvacátého století,dostal jsem se do firmy Unilever, tedy jednoho z největších korporátů na světě a objevil svět tvořivosti v marketingu. Díky Unileveru jsem procestoval svět, k psaní se vracel nepravidelně. Měl jsem významější období tvorby v Shanghaji, kde jsem se věnoval předevsím hudebním textům a kompozicícm, později jsem začal zkoušet divadelní a rozhlasové scénáře. Z té doby mám Případ cervantes, Slavkovský příběh, Vaška, Lenku. Psal jsem víc a víc až jsem se před třemi lety rozhodl vzít svou tvorbu vážně a odešel jsem na full time studium Psaní textu a scénáře na Konzervatoř Jaroslava Ježkamv Praze.

2021 - 2022 Psaní textu a scénáře na Konzervatoři Jaroslava Ježka

V roce 2021 jsem začal studovat VOŠ Psaní textu a scénáře při Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Prošel jsem poměrně intenzivní vzdělávací kůrou, částečně zaplnil krátery v mém kulturním vzdělání (především v dějinách literatury, hudby, divadla a filmu) a začal intenzivně psát. Pod vedením Jiřího S. Svěráka, Robina Krále a Vlasty Gallerové jsem se věnoval především tvorbě a realizaci písňového textu, poesie a divadelního scénáře. Součástí studia bylo i seznámení s novinářskou prací a dokumentem pro rozhlas. 

2023 - rok experimentů a kratších forem

Rok 2023 byl u mne rokem experimentování s kratšími formami.  Vyzkoušel jsem si poetické texty v minimalistických formátech jako dvojverší, trojverší, čtyřverší, Haiku, Tanka a limericky a nechal formy diktovat hutnost obsahu. Dále jsem pod vedením dramaturgyně Vlasty Gallerové pronikal do žánru filmové povídky, filmové koláže a pokračoval v psaní divadelních črt a textů. 

2024 - hledání románu

V roce 2024 se ještě více soustředím na studium dějin románu (Bachtin, Hodrová, Kundera) a pustil se do prozaických textů. Nastavil jsem si denní rutinu a mám hotový první draft Přechcaného a jsem v procesu psaní Baumaxy. 

Podstatnou dobu studia jsem přemýšlel nad smyslem psaní. V době studia jsem pracoval v knihkupectví, denně přehazoval desítky, možná stovky knih, které mi přišly zbytečné a prefabrikované a nečtené. Vydat knihu mi přišlo vlastně nezajímavé. Až jsem se setkal s Barborou Balonovou a seznámil se s jejím konceptem literární ekologie.

Knihy se pohybují v ekosystému, jejž tvoří tvůrci, nakladatelství, distribuce, obchody, knihovny a pak čtenářky a čtenáři. Pro udržitelnost takového knižního ekosystému jsou proto důležité hodnoty jako etika, férová spolupráce, solidarita – a v neposlední řadě i ekologie. Bára Balonová.

Mám rád ilustrace a psaní na psacím stroji pod vlivem xeroxovaných knih předlistopadového undergroundu jsem dospěl k názoru, že má smysl vydávat vlastní, na koleni tvořené AUTORSKÉ KNIHY v omezeném nákladu a vyhledat čtenáře, kteří je takto ocení.