Kytaro grando: o mém setkávání s hudbou

Pocházíme z Chodska, máme hudbu v krvi. Táta byl celý život učitelem hudby; hrál výborně na trubku. Objížděl s kamarádem farářem vesnické kostely na mopedu a povznášeli lidské duše při bohoslužbách a pohřbech. V šesti letech mě táta poslal do houslí. Bylo to v neděli v devět hodin ráno, když zrovna začínaly Dívánky - jediný dětský pořad v tehdejší televizi. Strašně jsem brečel a do houslí už nikdy nešel. v patnácti jsem dostal první kytaru a složil první písničku. Poslal jsem v ní “slova do salónu krásy” a máma mi řekla, že jsem divnej. Táta mi řekl hustou větu: “ Z tebe nikdy nic nebude…” Někde jsem sehnal elektrickou kytaru a hrál na ní přes malý tranzistorový radio. Hrál jsem power chordy a odkouřill mu reproduktor - táta mě seřezal. Byl jsem pankáč? Ve dvaceti jsem odešel do kotelny a psal choreografie pro hudební divadlo. Žil jsem mezi kotly na nočních směnách jsem se díval na hvězdy a četl Kanta. Přes den jsem chodil po lese a mluvil se stromama. Bál jsem se lidí a neuměl s nima být. Pak jsem všechny svoje věci spálil. Ve třiatřiceti jsem žil v Šanghaji, koupil si nové kytary a napsal písničky na první album. Jeden komponovaný program “The Way We Pray” jsem hrál denně asi stokrát na Heng Shan Lu. Pak jsem s Číny musel odjet. Později jsme v jedné progresivní obchodní firmě založili firemní kapelu a hráli na firemních večírcích. Složil jsem asi dvacet písniček a odehrál pár vystoupení. Hrál jsem s výborným kontrabasistou Thomasem a mladou bubenicí Bárou. V padesáti jsem začal studovat na konzervatoři psaní textů a scénářů. Začal jsem se potkávat s mladými jazzovými hudebníky a musel jsem přestat hrát, jak jsem si připadal nemožnej. Ale Jakub Juránek, můj učitel kytary, mě toho hodně naučil. Zase hraju a zpívám. Učím se hrát podle Baumaxy. Letos o Vánocích jsem poprvé zahrál malé vystoupení tátovi. Hrál jsem s kytarou a foukací harmonikou vlastní písničky. Měl ze mě radost. Řekl, že je rád, že tady alespoň něco po něm zůstane. Pak jsem zahrál mámě jednu písničku, kterou má ráda. Brečel jsem. Máma brečela. Můj syn brečel. Moje žena brečela. Bylo to krásný. Můj starší syn hraje na bicí. Můj mladší syn chodí do hudební školy a hraje na lesní roh. Hudba je krásná…